Bivacco Rossi e Volante 3700m +
8.-16.7.2022
Účastníci expedice: Václav Pagáč, Ondra Joch, Honza Ros, Kien Tran, Karel Machů und Terez
8.7.
Start expedice ve dvou vozidlech proběhl v pátek odpoledne. Dlouhá cesta, která trvala bezmála 15h byl úspěšně zakončena v našem základním táboře, v kempu Täsch.
9.7.
Sobota byla celá ve znamení dospávání z cesty, přípravy na balení a opakování metodiky v ledovcovém terénu.
10.7.
Sobota ráno budíček 4:30 snídaně a rozdělení balení výstroje – batohy mají v průměru kolem 25kg. 6:20 Nástup na zubačku do Zermattu kde na nás čekala švýcarská spojka Terez. S ohledem na tíhu bagáže jsme zvolili drobné ulechčení a vzali si taxi na koncec Zermattu.
Výstup do prvního výškového tábora GANDEGGHÜTTE 3030m nám dal opravdu zabrat a cca 1400 výškových metrů jsme vyplazili za 7,5 hodiny. Nocleh v destimístném lágru se suprovou večeří a ranní snídaní byl poslední známkou civilizace na naší cestě.
11.7.
Ráno se k nám přidala i Terez, která dorazila v nočních hodinách na chatu. Chudá snídaně a start výstupu do druhého výškového tábora začal kolem osmé. Terez si s náma chtěla vylést Polux nebo Castor. Tento plán měl, ale jednu zásadní vadu a tím byla naše nedostatečná aklimatizace.
Terka jakožto „místní“ neměla s výškou sebemenší problém a od počátku si mohla v průběhu cesty povídat. Honzovo tempo bylo katastrofální (každopádně vysoce účelové) a po cca hodině se výstupový tým rozdělil na dvě skupiny.
1. Terez, Kien a Karel 2. Honza, Ondra, Vašek
1. tým měl teda za úkol dorazit co nejdřív na Bivacco rossi, obsadit volné místa na spaní a následně začít výstup na zvolený kopec
2. tým měl pouze jeden úkol a to dorazit na Bivacco rossi a nedostat výškovku
Tohle rozdělení ovšem nedoneslo tížený efekt, protože v první skupině šli osoby s nejmenší zkušeností v orientaci a technikou postupu v ledovcovém poli.
Postup tím pádem nebyl tak rychlý, jak si představovali a druhá skupina je měla téměř stále na dohled. U lanovky Klein Matterhorn 3800m se 2. skupina rozhodla užít si poslední možnost občerstvení a zašli si na stanici lanovky na pivko. Po návratu k batohům volá telefonem Karel Honzovi, že Terez to s ohledem na čas musí zabalit a jde nám naproti. A bylo to tak, viděli jsme ji na půl cesty k nám od sedla mezi Breithornem a Gobba di Rollin. Po pár minutách jsme se setkali a Terez nám dává informaci, že Kien na tom není vůbec dobře a měl by jít taky dolů. Trhlin je na cestě opravdu hodně tak je třeba se hned navázat. Loučíme se Terkou a míříme k sedlu, kde vidíme dvě čekající osoby. Vzápětí se jedna osoba dala na cestu k nám. Kien s vykulenýma očima nám dává jasně najevo, že to už nedává a že ho výška prostě dostala. Prohazujeme si mezi sebou věci, které budeme potřebovat, posíláme Kiena za Terez a pokračujeme na sedlo ke Karlovi.
Ve čtyřčleném lanovém družstvu pokračujeme na bivacco. Honza pro jistotu zapína garmin navigaci, protože vyšlapaných cestiček je poněkud víc a není čas na to bloudit. Trhlin je po cestě opravdu dost, ale plynulým pohybem je v klidu překonáváme. Kolem půl šesté jsme na místě našeho 2. výškového tábora a odměnou je nám volné místo na palandách, které okamžitě zabíráme. Trocha odpočinku a jde se hned roztápět sníh a filtrovat na pitnou vodu. Tato činnost se stává na tři dny druhou náplní celého dne. První večeře ve výšce 3700m nám jde k duhu. Na pondělí plánujeme především odpočinek, ale i přes to jdeme brzo spát.
12.7.
Vstáváme před osmou a kuchtíme snídani. Po rychlé debatě se rozhodujeme a chystáme se na první výstup nejbližšší od bivacca, a to Roccia Nera 4075m. Vyrážíme před 11h a původně předpokládaný snadný výstup tzv. „choďák“ se mění v poměrně slušné ledolezení. Slunečné počasí mění svah v ledovou krustu a tím pádem je nutný postup kolmo ke stěně, Běžné traverzování není možné. Místy by se nám hodil i cepín do druhé ruky. Výškové metry díky tomu poměrně rychle přibývají a za 1,5h jsme na vrcholu. Nezbytné vrcholové foto a video a Honza přemlouvá ostatní pro přechod sněhového hřebenu na Breithornzwillinge 4106m ovšem jednoznačně bez úspěchu. Karel jako první zkušenost s lezením toho má opravdu plné kecky, a to nás čeká opravdu obtížný sestup. Vašek hledá mírnější cestu oproti výstupu, ale bohužel taková na kopci není, takže zpět na ledový svah a po čtyřech pomalu dolů. Sestup nám trvá přes tři hodiny. Navíc brzké odpoledne praží slunce tak, že mění původně tvrdý sníh na nestabilní kaši.
Na bivaccu návrat k rutině a příprava na zítřejší brzký budíček. Karel si dobrovolně bere odpočinkový den jehož náplni bude výroba pitné vody.
13.7.
Budíček 4:00 čekáme na Francouze a Nizozemce než vypadnou, protože mají batohy před našima věcma a rychle se chystáme na výstup. Start v 6:00 sestup „ferattou“, které se už nedá moc věřit, z bivacca na ledové pole, opět cepínovačka po čtyřech dolů. Vážem se na přechod k nástupu na hřeben Poluxu. Postupujeme rychle a bez problémů. Sundání maček na hřebenovou část a lezeme vzhůru průběžným postupem. Drobné zakufrování v hřebenu před finální ferratou nám opět ukázalo hrozící prst nástrah orientace ve vysokých horách.
Ucpanou ferratu zvládáme poměrně lehce s jedním středovým jištěním a dostáváme se k madoně v úpatí už sněhového hřebene vedoucího na vrchol. Nazouváme mačky, vážem se do družstva a cirka v 9:00 jsme na vrcholu Polluxu 4092m Opět vrcholové radovánky a hurá dolů. Sestupujeme velice rychle, faratovou část díky 40m lanu v pohodě slaníme. Sníh na ledovci začíná opět kašovitět, takže sen o dalším kopci v jeden den se s tajícím sněhem rozplynul taky. Po 12:00 jsme zpět na bivacu a slavíme uspěch čerstvě přefiltrovanou vodou od Karla. Vaříme večeři a chystáme vodu na sestup.
14.7.
Všechny hosty bivacca necháme v klidu sbalit a po té chystáme poslední snídani. V 8:00 vycházíme a v průběhu cesty k lanovce Klein Matterhorn zjišťujeme, že Karel má výškovku jako bejk! Vašek ho zezadu hlídá a často nás zastavuje, aby Karel nabral dech. Asi 500m před lanovkou Karel naprosto ztrácí orientaci. Sen o zdolání Breithornu cestou zpět je okamžitě zavržen. Doprovázíme Káju k lanovce, kterou se dostane rychle dolů z jeho výškového pekla.
Od lanovky sestupujeme velice rychle. Pod sjezdovkou nás čeká šok, sněhové pole se za tři dny slunečného počasí smrsklo o půl kilometru a tam kde zurčil malý potůček je třímetrová divoká řeka.
Přicházíme do GANDEGGHÜTTE kde jsme si nechali trailové boty a užíváme si prvního pivka po třech dnech. Sundáváme výstroj převlíkáme do kraťasů a tradá směr Zermatt. Na stanici lanovky Furka si dopřáváme občerstvení v podobě prvního čepovaného piva vůbec.
Kompletní sestup z bivacca do Zermattu nám trval 6,5h. Nastupujeme na zubačku a těšíme se do kempu v Täsch, kde na nás čekají Kien s Karlem, kteří se rozhodli ještě ten den odjet na cestu domů.
Užíváme si luxusu místní sprchy a smýváme ze sebe pětidenní škraloup. Stavíme stany na proschnutí a jdeme brzo spát.
15.7.
Ráno nahážeme věci do auta a razíme na cestu domů. V jednom Švýcarském městečku nás staví policie, chvála bohu je zřejmě policista horolezec a po zhlédnutí obsahu kufru, kde ukazuje, že má stejné boty, nás nechá jet dál. Cesta domů trvá krapet dýl a v sobotu v 1:00 jsme zpátky ve Strážnici.
