Účastníci expedice: Halis, Honza, Ondra

autor reportu: Halis

 Den 1:

Turecká – Králova studna - 9km

800m hore – 150m dole

Odjezd z Veselí nad Moravou v 10:30, příjezd do Turecké cca 14:30.

Odchod v 15:00 z parkoviště směr Králova studna.

 Abychom nešli dvakrát stejný úsek Križná – Králova Skala, zvolili jsme výstup po žluté, zelené, přes Ramžinou a Úplaz. Tuto chybu už nikdy neuděláme.

Cesta po Ramžinou byla prošláplá od skialpů, pro nás na sněžnicích výhoda že se neboříme tak moc. Jenže od Ramžiné jsme si cestu museli prošlapávat sami. Stále sněží, fouká a výška sněhu se zvětšuje. Stoupáme, velmi pomalu ukrajujeme výškové metry a vzdálenost ke Králově studni. Plánovaný příchod v 18:00 se zdá při soumraku zcela nereálný. Postup lesem a klečí po zelené od Úplazu se ještě zhoršuje a zpomaluje. I přes chůzi se sněžnicemi se boříme po stehna, po pás. Sníh je moc jemný a je ho moc. Komunikujeme s chatou Kralova studna, že příjdeme později. A pak ještě několikrát posunujeme příchod. Děláme pauzu, ať nabereme aspoň trochu sil na další prokousávání se metrem sněhu. Naštěstí po pár hodinách jsme z nejhoršího venku a chůze se lehce zrychluje.

Přicházíme na chatu ve 23:30 plní adrenalínu ze zážitků kterýma jsme si právě prošli.

 Den2:

Odpočinek + lehký výšlap

 Je víc než rozumné dnes v přechodu Velkké Fatry nepokračovat. Hohy bolí, včera dostali Céres.

Počasí se kolem oběda uklidňuje, objevuje se sluníčko a pak uplné azuro.

Nalehko vyšlapujeme na hřeben ke Králově skále. Nádherné výhledy a daleká viditelnost je za odměnu. Úplně se nabízí na včerejší útrapy zapomenout.

A to se daří večer. Vytahujeme kytaru a ukulele které jsme si přinesli a spolu s vojáky slovenské armády, co zde mají lavinový kurz, zpíváme při improvizovaném česko-slovenském koštu domácích pálenek.

 Den 3:

Králova studna – Chata pod Borišovom – 14 km

750m hore – 700m dole

 Po snídani se balíme a v 10:00 vyrážíme vstříc novým zážitkům. Viditelnost skvělá. Vidíme Malou Fatru, Vysoké Tatry. Na hřebeni trochu pofukuje, ale fouká nám do zad, což nám vůbec nevadí. Cesta po hřebeni ubíhá poměrně rychle. Sníh je zcela vyfoukaný, nebo zmrzlý tak že se vůbec neboříme. Ostriedok – nejvyšší bod Velké Fatry je již zahalen oblačností a viditelnost je jen pár desítek metrů. Klesání lesem od Suchého vrchu je stejně náročné jako první den. Nafoukaný sníh, místy i více než 2 metry se prošlapává jen se značným úsilím. Od Koniarek se situace zlepšuje, ale to už stoupáme na Ploskou. 200 výškových metrů na závěr dne dávají zabrat. Na vrcholu oblačnost a vítr. Nezastavujeme a scházíme k dnešnímu cíli a to k Chatě pod Borišovom. Těšíme se, až budeme doplňovat tekutiny po celodenním strádání. Jsme na chatě za světla a to je moc fajn. Užíváme si pohody, skvělé polévky, tepla a k tomu pivečko. Přes avízo že chata bude plná, jsme zde skoro sami. Když teda nepočítám dva kamarády od mladšího chataře. Starší chatař pouští z repráku Porcupine Tree, vypichuji a říkám, že chataři mají skvělý vkus. Prostě pohoda jak může být.

 Den 4:

Chata pod Borišovom – Vyšné Revůce - 8km

300m hore – 900 m dole

Po snídani balíme a vyrážíme. Rozcvička na Ploskou je nejvíc skvělá, 200 výškových Ti dají krev do žil. 50 m pod vrcholem je v oblačnosti a celkem fouká. Viditelnost od tyčce k tyčce je akorát co potřebujeme abychom šli správným směrem. Při sestupu se rychle vyčasuje a po zmíněných 50 ti výškových metrech je viditelnost opět minimálně 30 km. Vidíme Nízké Tatry s čárou oblačnosti zruba ve 1500 metrech. Sestupujeme celkem rychle a už ve 12:00 přicházíme do Vyšných Revůc.

Transport do Turecké a cesta domů. Příjezd v 18:30

Závěr:

Jsem velmi rád že na této expedici byli právě Honza s Ondrou. Prostě partyja do Nepohody!

Dávám palec hore, mám úsměv na tváři a už se těším na další dobrodružství.

Fotoreport zde